1. Kůže - konzervovaná surovina
Prvotní manipulace a třídění kůží do činícího sudu. Kůže je složená ze tří vrstev. Na povrchu je tenká pokožka, následuje nejsilnější vrstva kůže - škára, a úplně vespod vrstva různých blan, vazů a tuku zvaná mázdra (podkožní vazivo). Při činění je pro nás nejdůležitější škára - právě o tuhle vrstvu nám jde. Je složená z buněk, ze kterých nás nejvíce zajímají kolagenová vlákna. Všechny ostatní části buněk nám tam vadí, protože snáze podléhají rozkladu a tvrdnou. Při dobrém zpracování se ale dají v kůži tolerovat
2.1. Námok
Rozmáčení tuhé konzervované kůže v rotačních sudech, má také za úkol odstranit z kůže konzervační látky a povrchové nečistoty. U solených hovězin se vyhovujícího rozmáčení dosáhne za 2 až 6 hodin pohybu asi ve 200% kapaliny při 20 C. Rozmáčení je důležité, aby v dalších operacích mohly do kůže lépe prostupovat chemické látky. Nutno přiblížit se původnímu obsahu vody před konzervací, tj. cca. 70%. Při tomto procesu se rovněž z kůže částečně vyperou nestrukturované bílkoviny a tuky z mezivláknitých prostor.
2.2. Loužení (odchlupení)
Odstranění srsti (se zachováním nebo spálením chlupů), probíhá opět obvykle v rotačních sudech. Používá se obvykle takové
množství sulfidu sodného, aby se rozrušila celá hmota srs???? a odstranila se z kůže během loužení. Tento proces trvá většinou
max. 24 hodin. Následuje ještě odvápnění, které má upravit hodnotu pH tak, aby kůže byla vhodná pro moření a pro další
procesy připravující holinu k činění.
2.3. Moření
Má za cíl zajis????t požadovanou měkkost, zvýšení tažnosti a hlad-kosti líce. Uvolní se pigmentové zbytky a zbytky chlupových kořínků, odstraní se další vápník (hydroxid vápenatý) a další zbytky látek.
3. Mízdření
Odstranění podkožního vaziva.V mízdřicích strojích se mízdří vždy polovina kůže, pak se otočí a mízdří se druhá polovina. Odstraněním podkožního vaziva rovněž dosáhneme vytvoření nového povrchu kůže z jeho rubové strany, čímž se následně usnadní přístup činidel do prostor mezi vlákny.
4. Štípání
Viz obrázek vyobrazený výše (štípání kůže)
5. Činění
Činění je vlastně nahrazení živočišných tuků, obsažených v řemeni usně tukem dříve rostlinným, dnes syntetickými vláčňovadly, tzv. "činidly". Pro představu můžeme celý postup přirovnat k praní prádla: chemickou cestou z usní vypereme, v lázni rozpustime a odplavíme, živočišné tuky a další lázní, něco jako aviváž, do usní vpravíme syntetická zvláčňovadla. Činěná useň (tedy useň) je jednak měkká i za sucha a jednak nepodléhá zkáze. Postup činění je víceméně tajemstvím každého výrobce.
6. Ždímání
Smyslem je snížení obsahu vody v usních, což je velmi důležité pro další postup jejich zpracování. Tento proces probíhá v rotačním přístroji zvaným buben, kde za působení vysokých teplot dochází ke zjemnění usně a useň se tak stává přirozenou na omak.
7. Egalizace
Účel egalizace je vyrovnání tloušťky usně v celém povrchu.
8.1. Neutralizace
Po loužení v zásaditém prostředí musíme všechny zbytky louhu vymýt a pH usně vrátit ke kyselosti.
8.2. Barvení
Usně je možno vybarvovat řadou technologických skupin barviv. Aplikace určité skupiny je dána jednak typem usně (způsob činění), jednak účelem operace (např. podbarvení nebo probarvení). Nejčastěji je využíváno kyselých a přímých barviv, méně barviv bazických případně jiných technologických tříd.
9. Sušení
Po procesu barvení je useň mokrá, proto je umístěna na speciální sítě a vkládána do velkých pecí na několik hodin.
10. Měkčení
Mechanická operace na změkčení usn. Většinou činěná useň, která uschne jen tak, ztvrdne a jako kdyby zplechovatí. Pokud ji po sušení měkčíme, neztvrdne.
11. Povrchová úprava - zušlechtění líce:
Je nejsložitější a nejnákladnější části výrobního procesu. Je to soubor pracovních operací, při nichž se na vyčiněnou useň nanáší apretura, nebo se vytváří povrchový efekt, který zlepšuje její vzhled, elasticitu a trvanlivost. Přirozené vlastnosti usně by měly být úpravou zachovány nebo zdůrazněny. Jen u poškozených usní se požaduje, aby úprava zakryla případné vady. Správná úprava musí napomáhat identifikaci pravé usně a jejímu odlišení od synteteckých materiálů. K povrchové úpravě se používá rozsáhlý sortiment pomocných přípravků. Také mechanická technologie úpravy je poměrně složitá. Vyžaduje řadu strojních operací, speciální aplikace úprav, broušení, žehlení, desénování atd.. Povrchové úpravy je možno klasifikovat podle dosaženého efektu na usních, dělí se na úpravy anilínové, semi-anilinivé a pigmentované.
12. Kontrola kvality, měření
Kontrola tloušťky usně u jednotlivých typů kůže dle požadované normy. Měří se plocha usně a kromě vizuální kontroly a vyřazení méně kvalitních kusů se provádějí i základní zkoušky kvality jako např. stálobarevnost při stírání, adheze atd.. Případné vyřazení poškozených kusů.
